Zajímavosti odjinud

Vliv hudby na mozek

Věděli jste, že pokaždé, když se hudebníci vezmou své nástroje, v jejich mozku dochází přímo k ohňostrojům? Navenek mohou vypadat klidní a soustředění, což je potřeba pro čtení hudby a provádění přesných a nacvičených pohybů, ale uvnitř mozku je obrovská párty. A jak to víme?

V posledních několika desetiletích neurologové učinili obrovský průlom v pochopení toho, jak náš mozek funguje – díky jeho sledování v reálném čase  pomocí nástrojů jako je FMRi a PET skenerů.
Když jsou lidé napojeny na tyto přístroje, každý z úkolů, jako je čtení nebo řešení  matematických  problémů, má odpovídající oblasti mozku, kde lze pozorovat danou aktivitu. Ale když výzkumníci nechali účastníky poslouchat hudbu, viděli ohňostroj. Několik oblastí mozku se rozsvítilo v jednom okamžiku, jak zpracovávali zvuk, rozdělovali ho, aby pochopili jednotlivé prvky, jako je melodie a rytmus, a pak to všechno dávali dohromady do jednotného hudebního zážitku. A naše mozky dělají všechnu tuto práci ve zlomku sekundy mezi okamžikem, kdy jsme poprvé hudbu uslyšeli, a když naše noha začne poklepávat do rytmu hudby.

Ale když vědci změní  pozorováním mozku hudebních posluchačů na pozorování mozku hudebníků, malý ohňostroj se se změní na obrovský. Ukazuje se, že zatímco poslech hudby zapojuje mozek v některých docela zajímavých oblastech, skutečné hraní hudby je pro mozek jako cvičení celého těla.

Neurovědci viděli, že se rozzáří hned několik oblastí mozku najednou, jak současně zpracovávají různé informace ve složitých, vzájemně propojených, a překvapivě rychlých sekvencích.
Ale co je speciálního na hudbě, že dokáže takhle rozsvítit mozek?
Výzkum je stále ještě poměrně nový, ale neurologové mají docela dobrou představu.
„Hra na hudební nástroj zapojuje prakticky všechny oblasti mozku najednou, zejména vizuální, sluchové a motorické.“
A stejně jako je tomu u jakékoliv jiného cvičení, disciplinované a strukturované procvičování přehrávání hudby posiluje tyto mozkové funkce, což nám umožňuje použít tuto sílu i na jiné činnosti.
Nejviditelnější rozdíl mezi poslechem hudby a skutečným hraním je to, že hraní vyžaduje schopnost jemné motoriky, jež je kontrolována v obou hemisférách mozku.  To také zahrnuje jazykovou a matematickou přesnost, ve kterém je více zapojena levá hemisféra, s kreativitou, v které zase vyniká pravá hemisféra.
Bylo zjištěno, že z těchto důvodů hraní na hudební nástroj  zvýšit objem a činnost mozku v corpus callosum, což je most mezi těmito dvěma hemisférami, který umožňuje zprávám dostat mozkem rychleji a prostřednictvím více různých tras.
To umožňuje hudebníkům řešit problémy více efektivně a tvořivě, jak v akademickém, tak i sociálním prostředí.
Vzhledem k tomu, že hraní na hudební nástroj zahrnuje také tvorbu a porozumění emocionálního obsahu a zprávy, hudebníci mají často lepší výkonnost, schopnost plnit propojené úkoly, což zahrnuje plánování, taktizování, a vnímání detailů a vyžaduje simultánní analýzu jak kognitivních a emocionálních aspektů.
Tato schopnost má také vliv na to, jak naše paměťové systémy fungují. A opravdu, hudebníci vykazují vylepšené funkce paměti, vytváření, ukládání a následné vyvolání informací je rychlejší a efektivnější.
Studie prokázaly, že hudebníci se využívají své mozky s mnoha propojeními tak, že každé paměťové informaci dávají mnoho štítků, jako koncepční štítek, emocionální štítek, zvukový štítek a kontextový štítek, jako dobrý internetový vyhledávač.
Takže, jak víme, že všechny tyto výhody jsou jedinečné pro hudbu, na rozdíl od, řekněme, sportování nebo malování?
Nebo by to mohlo být tak, že lidé, kteří začnou dělat hudbu, již byli chytřejší ještě než začali s hudbou?

Neurologové zkoumali tyto otázky, ale doposud bylo zjištěno, že umělecké a estetické aspekty učení se hrát na hudební nástroj jsou odlišné od jakékoli jiné činnosti, včetně ostatních druhů umění.
A několik náhodných studií účastníků, kteří na začátku prokazovali stejnou úroveň kognitivních funkcí a nervového zpracování,zjistilo, že ti, kteří byli vystaveni po nějakou dobu hudebnímu vzdělávání ukázali zlepšení v mnoha oblastech mozku, v porovnání s ostatními.
Tento nedávný výzkum o duševních výhodách hraní na hudební nástroj rozvinul naše chápání duševních funkcí a odhalil vnitřní rytmy a složité souhry, které tvoří úžasný orchestr našeho mozku.

Chcete využít toto jedinečné okno příležitosti v životě vašeho dítěte? Vyzkoušejte program„Little Musician – Hudba hrou“ pro ranou hudební výchovu vašeho dítěte zábavnou formou.

Více zde: http://capard0.webnode.cz/news/vliv-hudby-na-mozek/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz


EXPERIMENT:

Na stanici metra ve Washingtonu DC se posadil muž a začal hrát na
housle; bylo studené lednové ráno. Hrál asi 45 minut Bachovy skladby.
Během té doby, jelikož byla špička, prošlo stanicí odhadem tisíce lidí, většina z nich cestou do práce. Po třech minutách prošel kolem muž středního věku a všiml si hrajícího muzikanta. Zpomalil krok a na pár minut se zastavil, pak spěchal za svými povinnostmi. O minutu později dostal houslista svůj první dolar: nějaká žena mu hodila peníze do krabice a bez zastavení pokračovala v chůzi. Po několika minutách se někdo opřel o zeď a poslouchal, pak se podíval na hodinky a odkráčel. Evidentně spěchal do práce. Nejvíce pozornosti mu věnoval tříletý chlapec. Matka jej vlekla kolem, spěchala, ale dítě se zastavilo a dívalo na houslistu. Nakonec jej matka postrčila, dítě pokračovalo v chůzi ale celou dobu se za houslistou ohlíželo. Toto se opakovalo s několika jinými dětmi a všichni rodiče, bez výjimky, je nutili pokračovat v chůzi. Za celých 45 minut hry se na chvilku zastavilo pouze 6 lidí . Asi 20 mu dalo peníze, aniž by zpomalilo svůj krok. Vybral 32 dolarů. Když skončil a nastalo ticho, nikdo si toho nevšiml. Nikdo nezatleskal, nikdo jej nepoznal. Nikdo nevěděl, že tím houslistou byl Joshua Bell, jeden z nejlepších hudebníků na světě. Hrál jedny z nejtěžších skladeb, které byly kdy složeny, na houslích za 3,5 milionů dolarů. Dva dny před tím, než hrál v metru, vyprodal Joshua Bell divadlo v Bostonu,za průměrnou cenu sedadla 100 dolarů.
Toto je skutečná historka. Inkognito hra Joshuy Bella ve stanici metra
byla zorganizována deníkem Washington Post jako součást exprimentu o vnímání, vkusu a prioritách lidí. Zadání bylo: na běžném obyčejném
místě v nevhodnou dobu - dokážeme vnímat krásu? Dokážeme se zastavit a ocenit ji? Poznáme v neodpovídajících souvislostech talent? Jedním z možných závěrů tohoto experimentu je, že jestliže nemáme chvilku se zastavit a naslouchat jednomu z nejlepších hudebníků na světě, hrajícímu nejlepší kdy napsanou hudbu, kolik dalších věcí nám uniká ? 


V novozélandských obchodech hrají klasickou hudbu, krádeže vymizely

Obchody nacházející se v nákupním centru City Mall v novozélandském městě Christchurch nemají poslední dobou téměř žádné ztráty. Dokonce i celkové chování zákazníků se změnilo, veškerá kriminální činnost skoro vymizela. Důvodem je prý instalace reproduktorů, z nichž se line klasická hudba. Zákazníci se podle manažera obchodního střediska poslechem například Mozarta uklidňují a zároveň v nich vyvolává pocit slušnějšího chování.

Centrum City Mall začalo s pouštěním vážné hudby minulý rok a již nyní může zhodnotit úspěchy. V porovnání s minulým rokem se snížil počet osob s nevhodným chováním ze 77 týdně na dva. Případy, kdy se lidé nevhodně chovali v důsledku požití drog či alkoholu klesl ze 16 na nulu a zásahy ostrahy na problémové zákazníky, kteří se chovali agresivně vůči personálu, jsou také na nule, ačkoli v předešlém roce jich bylo průměrně 35 týdně.

Počet krádeží se podle vedení obchodního centra také rapidně snížil. Manažer City Mallu Paul Lonsdale uvedl, že původně chtěl, aby u nich zněla líbivá muzika, ale došel k závěru, že ta klasická je více uklidňující.

„Klasická hudba má zmírňující účinky. Zkusili jsme nehrát nic beatového, jelikož je to mnohem výraznější na poslech. O vážné muzice se ví, že v lidech redukuje špatné chování. Návštěvníci se u nás nyní cítí mnohem bezpečněji,“ dodal Lonsdale.


Hra na hudební nástroj v dětství pomáhá udržovat bystrou mysl 
ve stáří

Naučit se hrát na oblíbený hudební nástroj je krásný sen, za kterým ale většinou stojí nekonečné hodiny cvičení. Pokud je takové hraní navíc "nucené", například od rodičů, může spíš připomínat noční můru. I takové "negativní" zážitky ale mohou být našemu zdraví prospěšné.

Ti, kdo takové "nucení" ze strany rodičů zažili, si kolikrát říkají, že by své vlastní dítě do ničeho takového netlačili. I oni sami ale možná jednou budou rádi, že je rodiče přeci jen ke hře na nějaký ten nástroj "přemluvili". Možná nejen proto, že se přeci jenom něco naučili, ale také proto, že jim tyto "hudební lekce" z dětství pomohou udržovat čirou mysl i v pozdějším věku.

Jak dokázali vědci v nedávném testu, penzisté, kteří za mlada hrávali například na piano, klarinet nebo brali lekce na jiný hudební nástroj, prokazatelně vykazovali ve stáří lepší výsledky v inteligenčních testech, citoval server Daily Mail. I základní dovednosti, které se například při Alzheimerově chorobě rapidně snižují, u těchto lidí zůstaly mnohem více zachovány.

"Hudební aktivita v průběhu života může sloužit jako kognitivní cvičení, které nejen udržuje mozek v činnosti, ale je schopné mu pomoci i lépe se vypořádat s procesem stárnutí," uvedla odbornice na problematiku stárnutí Brenda Hanna-Pladdyová z univerzity v Kansasu.

Hudbou k lepšímu zdraví

Kladný přínos hudby pro vývoj v dětském období byl prokázán již v dřívějších studiích, výše uvedená zjištění ale byla první, která prokázala kladný vliv hudby během celého života.

Aby vědci potvrdili svá zjištění, poprosili o spolupráci 70 zdravých dobrovolníků ve věku mezi 60 až 83 lety. Ty pak rozdělili do dvou skupin podle jejich zkušeností s hudbou či hraním na hudební nástroj. V hudební skupině, kde dobrovolníci byli amatéři hrající na nějaký nástroj zhruba od věku 10 let, bylo u všech členů zjištění lepší hodnocení v různorodých kognitivních testech. Byl u nich také zjištěn poměr mezi délkou hraní a výsledky testů. Čím déle hráli, tím lepší výsledky dosáhli.

Nicméně, u těch jedinců, kteří ještě stále aktivně hrají na nějaký nástroj i ve vyšším věku, byly zjištěny velmi podobné výsledky jako u těch, kteří už dávno nehrají. Vědci podle toho poukazují na fakt, že záleží spíše na tom, kdy začneme hrát a jak dlouho praxe trvá v produktivním věku, než na tom, zda stále aktivně hrajeme i ve stáří.

"Velmi záleží na období, kdy se člověk začne učit hrát a jaká je přizpůsobivost mozku v tomto období. Čím větší plasticita mozku, tím lépe se člověk přizpůsobuje a učí hrát. To má pak i mnohem větší vliv na vývoj jeho mozku," dodala Pladdyová.














































Comments