Před několika dny jsme se s komorní formací pěveckého sboru Studánka vrátili z našeho zájezdu do Prahy a následně do Terezína. Co jsme viděli a slyšeli v nás jistě zůstane zapsáno na dlouho.
Neděli jsme strávili přesunem z Police do Prahy. Naše místo bylo na zelené ploše před Rudolfinem. Po akustické zkoušce, kterou mnozí turisté a kolemjdoucí pochopili jako vystoupení, jsme očekávali průvod Pochodu dobré vůle, který se blížil z Kafkova náměstí.
A pak se na chvíli zastavil čas. Byl zastaven silniční provoz - aby průvod mohl přejít silnici a dorazit k nám. Nad pochodujícími účastníky bylo vidět - kromě podobizen krajanů, kterým válka a koncentrační tábory život vzaly - vedle sebe vlajky židovské a německé. Průvod se zastavil v místech, kde jsme byli připraveni my.
Pietní akt připomenul zemřelá děvčátka, chlapce, matky, otce... a za každou takovou skupinu byla zapálena pochodeň, aby se posléze vedle nás postavila živá menora, kterou tvořilo sedm studentů z Německa. Náš příspěvek k této akci byl přednes izraelské a české hymny a hymny terezínské, zvané " Terezínský marš".
Příští den jsme v hudební části terezínského muzea záznam této skladby opravdu našli!
Ještě stále jsme pod dojmy autentického výkladu a průvodcovství přeživších - nesmírně statečných a neúnavných dam - paní Dr. Lieblové a paní Dr. Vidlákové.
Po prohlídce Terezína jsme se přesunuli k Malé pevnosti k pietnímu aktu připomínajícímu 70 let osvobození Terezína.
Sešli se tam Češi, Němci, Rakušané, Lotyši a Rwanďané. Zde jsme opět zpívali a byli svědky toho, že v Praze i v Terezíně je mír.
PS.: Na našem transparentu jsme nesli obrázek tří děti, které nezahynuly a dodnes žijí. Dva chlapci a jedno děvčátko vyfotografováni na jedné Polické zahradě. Dvě z těchto dětí se nám ozvaly a byly velmi povzbuzeny našim zájmem a celou vzpomínkovou akcí.
Eva-Chava Ben-Amos (85 let) a Max Goldschmid (83 let) z nás měli radost! To potěší hodně!
   |    |