Aktuality‎ > ‎

KONCERT KE 25. VÝROČÍ ZUŠ POLICE

přidáno: 26. 8. 2015 0:45, autor: Bořek Lubor   [ Aktualizováno 24. 4. 2016 9:33 uživatelem Beran Vladimír ]
Sobotu 13. června jsme určili jako den, kdy uskutečníme hlavní narozeninové oslavy školy. Slavili jsme o něco dříve, než vychází výroční den založení – ten připadá na
prázdniny – a oslavy jsme pojali opravdu „od podlahy“. 
Na dopoledne jsme naplánovali „Den otevřených dveří“, na odpoledne „Festival dechových orchestrů“ a večer
„Slavnostní koncert“. 
K této koncentraci nás vedla myšlenka dát vše do jednoho dne, kdy jsme schopni soustředit síly i lidi a nezatížit
tak neúměrně závěr školního roku.
Již několik měsíců před termínem se začala scházet skupina, kterou jsem nazval „Komitét UŽ!“ podle sloganu oslav, který
před patnácti lety vymyslela žákyně výtvarného oboru Hanka Blažková a od té doby ho využíváme jen s obměněnou číslovkou.
Letos tedy „Už! 25 let ZUŠ!“. 
Jak se blížilo datum realizace, tak se vyhlášená jednodenní
„veleakce“ už nejevila tak dobrým nápadem, jako na začátku. Závod ale byl již odstartován….
V komitétu se navršily nápady (všechny samozřejmě vynikající), ale čím více jsme se blížili ke
„dni D“, tak jsme začali zápisky proškrtávat s tím, že „rok oslav“ je až do prosince, tak si ještě necháme něco „na potom“.
Ale nyní již k samotnému koncertu. 
Při hledání dramaturgického konceptu se objevila myšlenka (prozradím, že v hlavě pana ředitele), pojmout vystoupení jako návštěvu školního inspektora. Jistě, nebylo to jen
„plácnutí do vody“, pan ředitel se s inspektorem Liborem Buchtou znal a tušil, že by mohl na myšlenku přistoupit. Navíc je ze zlínského inspektorátu, který je dostatečně
a bezpečně daleko, takže nehrozila kolize s jeho pracovními aktivitami.
Název „Možná přijde i inspektor“ tak už přišel skoro sám. Od samého začátku bylo jasné, že půjde o vystoupení zaměstnanců – ale ne běžný učitelský koncert, byla to
prezentace všech zaměstnanců školy. Tedy i nepedagogů, pro které bylo určitě obtížnější vystoupit než pro vyučující, kteří přece jenom občas na jevišti stojí.
Každé oddělení si připravilo vlastní výstup. Ty nemá asi smysl jednotlivě popisovat – snad jen připomenu pár nejbláznivějších akcí. Koncertní křídlo jsme „ustrojili“
jako parník, kterému se kouřilo z komína a na jeviště „přijel“. Při bubenickém vystoupení se nejdřív „jako“ luxovalo a uklízelo, ale pak už doopravdy, protože po jevišti
létala rýže (naschvál). Při vystoupení smyčcového oddělení si zahrál Šimon Michal, který studuje v USA, žesťaři zase bojovali se „šotkem“, ale skutečný souboj se odehrál mezi elektrickými a akustickými kytarami.
Pobavili nás klauni a tanečnice učila tančit loutku. Ředitel odmítl nejlevnější matrace a řešil chybějící Ibalgin v lékárničce, výtvarníci si zase plácali hlínu, hráli si na písku a
představili novou kolegyni. Originální bylo i představení všech zaměstnanců při vystoupení pěveckého oddělení, které na motivy lidových písní složil náš pan školník a pěkně
podle abecedy seřadil všechny zaměstnance školy.
Závěr vystoupení patřil orchestru složenému ze všech zaměstnanců – i nehudebníků.
Po Ravelově Boleru a tradicionálu Amazing Grace přišly gratulace. Měli jsme tu čest, že koncert navštívil polický rodák
Václav Hybš, který právě slaví 80. narozeniny a my jsme mu mohli veřejně poblahopřát.
Pan Hybš je velký příznivec naší školy – a tak zase pogratuloval on nám.
Poděkování škole a přání všeho dobrého připojila paní starostka Ida Jenková a dala nám veliký dort. Ten byl inspirován úvodní animací k narozeninám školy, kde
se kreslený dort spouští na jeviště. Tak jsme ho tu najednou měli opravdický. My jsme zase poděkovali svému zřizovateli – a máme za co, protože nás podporuje a dobře se o nás stará.
A pak už přišel úplný závěr s tradicionálem Happy Day.
Šťastný den to skutečně byl. Už jenom to počasí. Přes den bylo hezky, možná až moc.
Když končil festival na náměstí vystoupením našeho Big
Bandu, tak se ale začalo zatahovat. Déšť spustil až při vykládání posledního auta v divadle, ale pro večerní koncert byl déšť naopak záchranou.
Kdyby mělo být vedro i večer, tak bychom se tam všichni „upekli“.
Koncert natáčel čtrnáctičlenný televizní štáb výtvarného oboru a byl to pěkný „zápřah“. Již začátkem týdne před koncertem
jsme začali stěhovat a stavět a pak se účastnili zkoušek, které byly také celý týden. Pak jsme skoro týden balili a stěhovali zpět. Podobně na tom byli i zvukaři. Zde patří poděkování technice divadla.
Scéna a kulisy se vyráběly přes měsíc.
Něco trvalo dlouho, ale něco zase muselo být hned. Pan inspektor přijel v pátek odpoledne.
Jeho příjezd autobusem, který se promítal po znělce na začátku koncertu, jsme museli během odpoledne natočit,
sestříhat a připravit k projekci.
Úžasná byla reakce publika. Když se po promítnutí příjezdu inspektor objevil na jevišti, tak jsme z hlediště slyšeli: „Už je
tady!“ Publikum bylo vynikající, výborně reagovalo a zjevně se bavilo. To bylo dobře, tak by to mělo být. Takže i návštěvníkům patří náš dík. A samozřejmě musíme
poděkovat i děvčatům, která provázela celý koncert.
Neměla to lehké, protože „angažmá“ dostala necelé
dva týdny před termínem, když nám vypadly původní
průvodkyně.
Nakonec jsme si tedy všichni oddechli, a tuším, že padla slova: „Tak za dalších dvacet pět let.“ No, snad vymyslíme ještě něco o trochu dříve.
Vladimír Beran

Učitelé výtvarného oboru se svou novou kolegyní

Hudební představování zaměstnanců na pěveckém oddělení

Dort, který jsme dostali od paní starostky

Žáci grafického oboru při natáčení

O ozvučení koncertu se starali žáci Zvukové a studiové tvorby
Pan inspektor se svými průvodkyněmi

Klavírní oddělení se svým parníkem na Modrém Dunaji

Smyčcové oddělení a Montiho čardáš

Klauni z oddělení dřevěných dechových nástrojů

Žesťové oddělení se svým šotkem

Souboj na kytarovém oddělení

Výuka na tanečním oddělení a nezbedný žák Teodór

Souboj bubeníků s uklízecí četou

Závěrečné finále všech zaměstnanců ZUŠ

Popřát přišel i polický rodák pan Václav Hybš

Pohled do televizní střižny v zákulisí divadla
Comments