Aktuality‎ > ‎

Bolesti a radosti výuky v době kovidové

přidáno: 9. 4. 2021 4:48, autor: Bořek Lubor

Současná doba přináší velkou zátěž na nás na všechny – na žáky, na učitele, na rodiče…

A v uměleckém vzdělávání to platí dvojnásob. Distanční způsob výuky klade obrovské nároky na učitele, ale také na žáky - včetně jejich rodinného zázemí.

Mezi ty zmíněné bolesti tak patří především problémy s internetovým připojením při distanční výuce, kdy pro smysluplné umělecké vzdělávání potřebujeme opravdu kvalitní přenos na obou stranách. A někdy je tato komunikace skutečně komplikovaná – přerušovaný a nekvalitní přenos obrazu či zvuku, problémy s přihlašováním do virtuální třídy, přetížené internetové linky…

Stále se snažíme hledat nové a kvalitnější cesty, ale zdá se, že v době, kdy je celý národ připojen k internetu, jsou technické možnosti skutečně omezené.

Pořídili jsme vlastní digitální vzdělávací platformy, investovali jsme do vlastního serveru pro samostatný internetový online kanál ke komunikaci s žáky, mnoha žákům jsme zapůjčili desítky iPadů pro lepší komunikaci – a přesto to nestačí k větší spokojenosti.

Je proto pochopitelné, že někteří žáci (a možná i rodiče) již na překonávání těchto okolností nemají chuť a sílu a odhlašují se ze studia.

Na druhé straně jsou ale situace, které přinášejí radost.

Jsou to reakce mnohých z vás, které jste nám poslali pro povzbuzení a ocenění naší práce, jsou to nádherné nabídky finanční pomoci s úhradou školného pro ty rodiny, kterým tato doba způsobila ekonomické problémy (a je neuvěřitelné, kolik ochotných dárců s touto nabídkou se sešlo!) – a jsou to milé chvíle s našimi dětmi u obrazovek, když vidíme, že se rády připojí do výuky a mohou se vidět se svými vyučujícími a sdílet s nimi své trampoty i drobné radosti.

Za běžné výuky bychom se totiž nikdy nemohli seznámit s jejich domácími mazlíčky, ať už to jsou pejsci či kočičky, nebo dokonce akvarijní rybičky! 😊

A další, skrytou radost a vděčnost mám, když vidím úsilí a nasazení mých kolegů, jež vynakládají pro zajištění kvalitní výuky i za těchto těžkých a omezujících podmínek, a to na všech třech oborech – hudebním, výtvarném i tanečním.

Dovolte mi, abych proto i na tomto místě poděkoval nejen jim za veškeré úsilí a snahu, ale i vám ostatním – rodičům i žákům – za trpělivost, vytrvalost a ochotu spolupracovat i za těchto ztížených okolností.

Tato doba nám sice mnohé vzala, ale na druhou stranu také přinesla něco, co bychom za normálních okolností mohli přehlédnout – že je cennější sounáležitost a vzájemná podpora, než lhostejnost a apatie, a že umění je cenný poklad, patřící k základní výbavě kultivovaného lidství, a že stojí za to překonávat k jeho získávání mnohé těžkosti, které jsme si ještě před rokem ani nedokázali představit…

Vám všem proto patří velké poděkování!

Lubor Bořek, ředitel ZUŠ

 

A také jedno vyznání paní učitelky:

 

Zuš on-line

V době plné nejistot, obav a mlhavých vyhlídek běží základní umělecké vyučování už trochu unaveně ale přece dál a přináší různé výsledky, různé pocity a různé objevy.

V minulosti jsem bezstarostně ignorovala svět počítačové techniky ve skálopevném přesvědčení, že "toto" přece nikdy k výuce hudby potřebovat nebudu!

Proto jsem také od sebe nečekala, že bych se o vlastní vůli mohla chtít s tímto světem seznamovat či objevovat jeho taje a možnosti. 

Kdyby mi někdo řekl, že jednou budu učit prázdnou třídu, asi bych mu taky nevěřila a nerozuměla.... a přece mnoho z těchto nepředstavitelných okolností se naplňuje.

Do školy chodím každý den (protože můj notový archiv je nepřemístitelný a potřebuji ho mít průběžně po ruce).

Každý den přicházím do uklizené, prázdné třídy...

A každý den čekám, kdo mi do výuky "přijde". Jeden, dva, možná tři žáci????

A přece tam nikdy nezůstávám osamocená!!!!

Menší děti s pomocí rodičů, starší už digitálně samostatné nezapomínají.

Někdy nám technika dovolí se dokonce i vidět, jindy jsme rádi aspoň za obstojný zvuk. Ale vždycky si nakonec uvědomím, že bez ochoty a nenápadné spolupráce, rady a pomoci na straně domácností žáků, bych v té naší pěkné třídě mohla skutečně sedět a hledět do prázdné obrazovky sama.

Ale to se neděje! Proto potřebuji vyjádřit vděčnost za snahu a úsilí vynaložené na to, abychom s našimi malými a mladými umělci byli v kontaktu a aby nezapadlo vše, co jsme se už naučili....

A učíme se i my - dospělí!

Děkuji vám, kteří na to myslíte a zařizujete, že naše práce má stále smysl a přináší takovou jinou radost. 

MB

 

Distanční výuka očima dětí výtvarného oboru:

Comments